Systém ochrany dětí, opatrovnické soudy i orgány sociálně právní ochrany dětí jsou dlouhodobě přetíženy, a právě v případech velmi vyhrocených soudních sporů o děti dochází bohužel k častým pochybením na straně orgánů, které mají dětem pomoci. Přibývá případů, kdy se mezi rodiči rozvine „boj o dítě“ a kdy si rodiče vezmou dítě jako nástroj při vzájemném „vyřizování účtů“. Individuální přístup k dětem a tolik zmiňované „blaho dítěte“ tak bývá často jen pouhou frází.
Děti zasažené soudním sporem rodičů bývají velmi často manipulovány jedním, někdy oběma rodiči, přitom manipulace je formou psychického násilí.
V dnešní době, kdy je střídavá péče v rozhodovací činnosti soudů prioritním modelem pro nastavením péče po rozpadu rodiny, je psychické násilí systémem péče na ochranu dětí často přehlíženo, bagatelizováno nebo je naopak paradoxně přičítáno k tíži poškozeného rodiče, nikoliv k tíži rodiče manipulujícího. Psychické násilí je bohužel velmi těžko prokazatelné. O to více však může být, resp. je destruktivní. Manipulátor zvládne problém vylíčit zcela ve svůj prospěch. Tlak, kterým psychicky slabší rodič prochází během soudního sporu o dítě je neúnosný. Skrytá manipulace je namířena hlavně vůči dětem, které jsou manipulovány systematicky, a hlavně velmi sofistikovaně proti druhému rodiči. Participační práva dětí, tedy právo dětí vyjádřit se ke všem záležitostem, které se jich dotýkají, tak bývají právě při soudních sporech o ně zneužívány ve prospěch rodiče manipulujícího.
Soudy ne vždy adekvátně rozpoznávají tyto skryté formy násilí, což má za následek, že ve snaze o „spravedlivé“ rozdělení péče jsou děti nadále vystavovány toxickému vlivu manipulujícího rodiče místo toho, aby byly z tohoto vlivu včas vytrženy.
Soudně nařízená střídavá péče je naprosto nevhodná ve všech případech, kde právě doposud přehlížené psychické násilí rozchodem rodičů neskončilo, neboť se stává velmi účinnou zbraní v pokračujících konfliktech v péči o děti. Od prvotního nenápadného kupování si dětí může dojít až k situacím, kdy začne dítě jednoho rodiče zcela odmítat.
Soudní boj rodičů se tak stává bojem o doložené důkazní prostředky (lékařské, psychologické, soudně znalecké posudky či jinak odborné zprávy) a bojem o opakovaná zjišťování názorů dítěte.
Dítě se stává nástrojem k dosažení cíle, kterým je často snaha poškodit nebo zničit jednoho z rodičů.